V očích laické veřejnosti je freediving náročný, nebezpečný a adrenalinový sport. Ve skutečnosti nemá s adrenalinem vůbec nic společného, právě naopak. Podmínkou ovšem je, že freediver dodržuje základní bezpečnostní pravidla.
UPOZORNĚNÍ: Článek uvádí některá rizika spojená s rekreačním nádechovým potápěním. Poslouží jako informace, ale nemůže nahradit kvalitní výcvik vedený zkušeným, certifikovaným instruktorem freedivingu!
I když se to na první pohled nezdá, freediving je v mnoha ohledech dokonce bezpečnější než rekreační potápění s přístrojem, o technickém potápění ani nemluvě. Především v létě o dovolených se freedivingu a šnorchlování věnuje spousta lidí všech věkových kategorií.
Zásadní rozdíl mezi freediverem a šnorchlařem je kromě vybavení v tom, že šnorchlaři se potápí se šnorchlem v ústech, zatímco freediver se pohybuje pod vodou vždy bez něj. Předchází tím možnosti vniknutí vody do úst a případnému vdechnutí vody během ponoru, třeba při silnější kontrakci bránice (stah bránice způsobený zvýšenou koncentrací CO2 v těle). Špatné vyfouknutí šnorchlu na hladině může zavinit vdechnutí vody a křeč hlasivek, která brání v dýchání. Důsledkem může být bezvědomí (black out). Šnorchl v ústech zbytečně komplikuje situaci při ztrátě motorické kontroly z nedostatku kyslíku (známé jako samba nebo LMC – z angl. loss of motoric control) nebo při blackoutu. Navíc výrazně ztěžuje vyrovnávání tlaku ve větších hloubkách, ale to už je jiná problematika.
Zdravotní stav
První věc, kterou by měl zájemce o nádechové potápění zvážit, je zdravotní stav. Nejde jen o to, jak se cítí, ale o objektivní posouzení lékařem. Kvůli nedostatku pohybu, nadmíry psychického stresu, změnám životního prostředí i kvality jídla dnes vážné zdravotní problémy postihují i mladé lidi. Při fyzicky náročných ponorech na nádech se aktivuje potápěčský reflex, který znamená další fyziologickou zátěž. V krizové situaci se navíc přidá intenzivní psychická zátěž a s ní související fyziologické procesy. Důrazně proto doporučujeme, aby zájemce o freediving absolvoval vstupní potápěčskou prohlídku u sportovního lékaře včetně zátěžového vyšetření, potápěčského reflexu a ORL.
Prohlídku je třeba v případě změny zdravotního stavu nebo po konzultaci s praktickým lékařem opakovat. Freediver nad 40 let, který nemá žádné zdravotní problémy, by měl prohlídku opakovat alespoň po pěti letech.
Dobrá fyzická a psychická kondice je velkou výhodou. Zdatný a trénovaný člověk obecně zvládá větší zátěž, užije si ve vodě více hezkých chvil a zvládnutí krizové situace je pro něj snazší. Předpokladem je ovšem pravidelný trénink, jehož součástí by měl být nácvik krizových situací.
Vybavení
Bezpečnost potápění souvisí také na volbě vhodného vybavení. Výběr správného obleku zajistí tepelný komfort a vyhneme se podchlazení nebo přehřátí. Oba stavy mohou omezit naše schopnosti a výkonnost.
S tím souvisí také pravidelné doplňování tekutin během potápění. Dostatečná hydratace organismu je velmi důležitá, zejména v oblastech s vyšší teplotou vody a vzduchu.
Každý freediver by měl mít nůž, nebo raději řezák na lanka a šňůry. To platí obzvláště při potápění na lokalitách se špatnou viditelností, např.: české lomy, jezera… Kvalitní řezáky odříznou i tenčí ocelová lanka, a tak mohou zachránit život. Na rozdíl od přístrojových potápěčů je při nádechovém ponoru jen minimum času na vyproštění. Řezák nosíme většinou na opasku nebo na ruce. Samozřejmostí je také pravidelná kontrola stavu a funkčnosti našeho vybavení!
Příprava na potápění
Před vstupem do vody bychom měli o lokalitě získat alespoň základní informace: zajímá nás teplota vody, silné proudy, příliv a odliv, zbytky rybářských sítí a vlasců, intenzita lodního provozu, ale i nebezpeční živočichové, kteří se na lokalitě vyskytují.
Podle těchto informací a našich zkušeností se pak můžeme na ponory zodpovědně připravit, vše důležité naplánovat a zabezpečit. Před akcí bychom měli nahlásit rodině nebo na základně, kam se jdeme potápět, a kdy plánujeme návrat.
Je důležité označit místo ponorů dobře viditelnou bójkou s potápěčskou vlajkou. Vlajka může být i na člunu. Nedodržení tohoto základního pravidla se v mnoha zemích pokutuje. Potápěči by se od bójky neměli vzdalovat více než 25 metrů. To by měla být pro potápěče bezpečná zóna, které se projíždějící lodě mají vyhnout. Zkušenost bohužel ukazuje, že ani označení místa ponorů nezaručuje stoprocentní bezpečnost.
Vůdce rychlého člunu ve vlnách jen stěží zahlédne barevnou bójku, natož hlavy freediverů. Místům s velkým lodním provozem se proto, zvláště ve zhoršených povětrnostních podmínkách, raději vyhneme.
Vyvážení
Důležité je také správné vyvážení freedivera pro danou lokalitu. Potápíme-li se na stěnách, kde nedohlédneme dno (Jen pro zkušené freedivery nebo se zkušeným doprovodem!), vyvážíme se tak, abychom byli neutrální ve větší hloubce. Vyhneme se tak riziku pádu do hloubky. Běžně se freediver vyvažuje na hloubku asi 10 metrů, aby jej vztlak vynesl na hladinu. Tato hodnota je jen orientační a závisí na mnoha proměnných.
Správné vyvážení na konkrétní hloubku šetří velké množství energie, prodlužuje dobu ponorů a přispívá k větší bezpečnosti. Neměli bychom být líní přidat nebo ubrat zátěž vždy, když je to třeba. Hluboký trénink na laně vyžaduje jiné vyvážení, než potápění pro radost v místech s maximální hloubkou 10 m. Jinou zátěž potřebujeme na stejnou hloubku v sladké a jinou ve slané vodě…
Pravidlo č.1
Zásadou číslo jedna pro závodní i rekreační freediving je tzv. buddy systém, tedy pravidlo „Nikdy se nepotápěj sám!“. Partner (buddy) by měl být kvalifikovaný, zkušený freediver v dostatečné kondici odpovídající podmínkám prováděných ponorů.
Bohužel toto nejzákladnější pravidlo spousta lidí porušuje, což může mít fatální důsledky. Jak tedy vypadá dobře fungující buddy systém?
Manželka či dítě na pláži nebo nafukovacím lehátku daleko od vás rozhodně není žádný buddy a argument, že se potápíte jenom zlehka, že nejdete na hranu svých možností také neobstojí. Nejde přeci jen o hloubku a délku ponorů, ale také o aktuální stav vašeho těla a podmínky, které nemůžeme předvídat. Náhlá slabost člověka postihne z různých příčin. Může jít třeba o počínající infekci, která už negativně ovlivňuje funkce vašeho těla nebo problémy oběhové soustavy způsobené přehřátím v kombinaci s dehydratací. Při vynoření můžete narazit hlavou do lodě, o které nevíte nebo vás jednoduše přejede nepozorný windsurfer či kiter.
Buddy systém
Nejlepší buddy je ten, kterého dobře známe. Víme, jak na tom fyzicky je, známe navzájem své limity, reakce, pohybový projev apod. Ve dvojicích se domluvíme, jak se budeme potápět. Pokud se partneři tak dobře neznají, doporučujeme výměnu základních informací o certifikaci a zkušenostech, kterým se dá přizpůsobit plán ponorů.
Ve vodě se postupuje asi takto: první z dvojice se zanoří, druhý ho sleduje z hladiny, pak plave za ním tak, aby byl při vynoření těsně vedle partnera, a na hladině ho sleduje, jak se rozdýchává. Teprve po půlminutě od vynoření si vzájemně potvrdí, že je vše OK, a role si prohodí.
Výhodou těsného buddy systému je, že v případě problémů pod i nad hladinou jsme schopni rychle a účinně reagovat. Jakékoliv zaváhání včas rozpoznáme a podáme freediverskou první pomoc.
Jednoduchá záchrana je známá pod pojmem BTT (blow, touch, talk). V první řadě je důležité zabránit vniknutí vody do dýchacích cest postiženého. To znamená, že se jeho ústa po vynoření nesmí opět dostat pod vodu. Pak jej položíme zády na hladinu a sejmeme masku. Foukáním na odkrytý obličej a lehkými dotyky rukou na tváři působíme na nervová zakončení v této oblasti. Při tom na něj mluvíme klidným hlasem až do okamžiku, kdy opět nabyde vědomí.
Většina případů bezvědomí nebo ztráty motorické kontroly z hypoxie při potápění na otevřené vodě proběhne na hladině nebo jen v malé hloubce těsně pod hladinou. Pokles celkového tlaku při výstupu k hladině znamená dramatický pokles parciálního tlaku kyslíku v těle freedivera.
Pokud potápěč ztratí vědomí, ale je dobře vyvážený, pak jej pozitivní vztlak vynese na hladinu, kde se o něj buddy postará.
Podobné „nehody“ trvají většinou jen pár sekund a postižený freediver z nich nemá negativní zážitek. Pokud by se ale potápěl sám, měl by stejný případ fatální následky. Proto si připomeňme nejdůležitější pravidlo: „Nikdy se nepotápěj sám!“
Freediving v uzavřených prostorách
Potápění ve vracích, průlezech a jeskyních je krásnou, ale velmi náročnou formou nádechového potápění, kterou není radno začít bez dohledu zkušeného instruktora. Riziko zachycení a nemožnost přímého výstupu na hladinu klade vysoké nároky na schopnosti freedivera, důležitá je dokonalá znalost dané lokality.
V českých vodách můžeme pod vodou najít potápěčské zvony, tzv. kesony. Na potápěčských základnách v nich zpravidla vyměňují vzduch, a pak je dýchání v kesonu poměrně bezpečné. Zda je v kesonu čerstvý vzduch se však musíme přesvědčit dřív, než se zanoříme. Jediný nádech v kesonu znamená, že vzduch, který jsme například v hloubce 10 m nadechli, se při výstupu k hladině rozepne na dvojnásobek. Freediver jej tedy musí průběžně vydechovat, aby se vyhnul poškození plic z přetlaku (barotraumatu), které může mít fatální důsledky.
12 PRAVIDEL BEZPEČNÉHO FREEDIVINGU
Podle AIDA CZ musí potápěč na nádech vědět a respektovat, že…
1. Nesmí se potápět bez přímého jištění aspoň jedním jisticím potápěčem jak na volné vodě, tak i v bazénu. Ponory plánuje spolu jisticím potápěčem a ostatními členy týmu. Proberou především komunikaci, řešení krizových situací apod.
2. Potápěčská výstroj musí být funkční a účelná pro plánovaný ponor. Základní povinností je dostatečné obeznámení s výstrojí, ověření funkčnosti a kontrola výstroje před ponorem.
3. Důrazně se doporučuje v daný den ukončit potápění, pokud potápěč utrpěl ztrátu vědomí (blackout) nebo ztrátu kontroly nad motorickou činností (sambu).
4. Má průběžně udržovat své potápěčské dovednosti, fyzickou i psychickou kondici. Procvičováním technik freedivingu, jejich rozvojem v kontrolovaném prostředí a pod odborným vedením může předcházet nehodám.
5. Má být obeznámen se svým zdravotním stavem a nepřeceňovat síly.
6. Freediving se důrazně nedoporučuje potápěčům, jejichž fyzické či psychické schopnosti jsou sníženy nemocí, požitím alkoholu nebo drog, únavou apod.
7. Potápěč se má podrobně seznámit s aktuální lokalitou a jejími zvláštnostmi.
8. Volným potápěčům se důrazně nedoporučuje freediving v jeskyních, vracích, pod ledem či jiných prostorách s omezenou možností přímého výstupu k hladině bez znalosti lokality a dokonalého zajištění bezpečnosti.
9. Důrazně se doporučuje mít neustálý přehled o aktuální hloubce. Hloubku i dobu ponoru musí přizpůsobit svým schopnostem a zkušenostem.
10. Potápěč musí být vyvážen tak, aby i při plném výdechu stoupal k hladině. Zátěžový systém se musí dát snadno rozepnout a odhodit jedním pohybem ruky.
11. Má dodržovat dostatečné povrchové intervaly mezi jednotlivými ponory.
12. Je dobré seznámit se s místními pravidly a předpisy o potápění a freedivingu v dané lokalitě.
Přejeme radostné a hlavně bezpečné ponory!
Team Apneaman
